Ian Rougerenard    

Charakter:

Ian se i přes velice známé jméno na první pohled zdá jako poměrně tichý mladý muž. Rozhodně to není tak, že by mluvit nechtěl, jen mu mysl každou minutu pracuje na plné obrátky a téměř při každé situaci ho napadne několik způsobů, jak dovést svou stranu k vítězství. Ačkoliv se určitě najdou jedinci, kteří mu za rozhovor zkrátka nestojí. Většinu věcí nebere na lehkou váhu a člověk, který to má naopak pro něj sice není okamžitě nepřítelem, ale dostává se na seznam osob, kterým by se nejraději s ničím nesvěřoval. Vždycky se podrobí zadaným rozkazům a bez zbytečných řečí je vyplní. Když už se s vámi dá do řeči je pravděpodobné, že na vás vychrlí jakkoliv dlouhé úryvky knih, které si pamatuje díky runě Mnemosyne, která zdobí jeho dlouhý krk. Celkově je poměrně vytáhlý, jako všichni z jeho rodu, ale urostlou postavu po nich nezdělil. Samozřejmě má každý sval poctivě vypracovaný, ale nemohli bychom o něm říci, že by byl robustní. Jeho oblíbenou zbraní je sice luk a šípy, ale jelikož jej vždycky považoval za značně nepraktický, naučil se téměř s každou zbraní. Nakonec u něj vyhrála dýka jeho rodu, kterou dostal od svého otce Carla. Je nemyslitelné abyste ho někdy zastihli bez tohoto pokladu. Bude ji mít jistě při sobě, i když se objeví na místech, kde ji nepotřebuje. Sám totiž uznává jen heslo "Buď vždy připraven." 

Minulost:

Už odmalička vyrůstal s vědomím, že jednou zdědí post mentora Moskevského Institutu. S touto myšlenkou se smířil a pracoval celý život dostatečně tvrdě na to, aby si funkci zasloužil. Trénoval nejen tělo, ale i mysl. V jeho pokoji byste dodnes nenalezli jedinou osobní věc, pokud nepočítáme hygienu a pár svazků básnických sbírek. Začal s tréninkem trochu dříve, než je běžné, i když začínal zlehka. Později si toho nabíral čím dál tím více- každodenní tréninky, učení mnoha světových jazyků a kdykoliv měl čas, kreslil si alespoň na papír jakékoliv runy. Byl totiž přesvědčen, že schopnost kreslit v mžiku oka elegantní dokonalé černé linie je  klíčová. Povedlo se, chyba u něj téměř nepřichází v úvahu. Přesto nepracuje jako "stroj na zabíjení", boj vnímá jako tanec. Hbitost spojená s ladnými pohyby, tak byste mohli popsat jeho styl. Vždycky byl výrazně lepší, než jeho dva sourozenci Noah a Irina. Nikdy však nezjistil, jestli je to tvrdým tréninkem, či přirozeným talentem. Jediné, co ho vždy táhlo lehce dozadu, je jeho nenávist k podsvěťanům. I přes moderní přístup, který je ostatním vtloukán do hlavy, si na ně udržel svůj celkem jasný názor. Jsou pro něj jako špína na nových botách, kterou musí snášet. To se jeho otci Carlovi a matce Lyře příliš  nezamlouvalo, z důvodů případného vyjednávání. Jak má přemluvit podsvět k spolupráci, když jím tak viditelně opovrhuje? Sami podsvěťany v lásce neměli, ale rozhodli se, že nebude na škodu, když se Ian vydá do jiného Institutu. Zkušební rok někde jinde měl již sice dávno za sebou, ale při něm v podstatě nebyl s podsvěťany v kontaktu. Nešlo jim však jen o tohle. Chtěli, aby začal Ian komunikovat s někým jiným, než jen s rodinou, démony a výcvikovou pannou. Doma v Rusku byl totiž většinu času zahrabaný až po bradu v mapách, starých spisech a knihách. Když se z této hradby vypracoval, zamířil okamžitě do výcvikového sálu, a tak nikdy neměl moc přátel. Ne, že by pro něj bylo obtížné si nějaké získat, jelikož přirozené charizma mu nebylo upřeno, ale zkrátka a dobře si pro to nenašel čas. Před nějakou dobou tedy vyrazil na dlouhou cestu a přidal se k lovcům stínů v New Yorku. Jenže čas v městě, které nikdy nespí se mu možná krátí.