Lednové nástěnky

Jesse Woodwinter

Už nějakou dobu jsem byl venku a pronásledoval mutanta. I přes mé oblečení mi byla trochu zima. Moje oblečení bylo celé laděno do černé barvy. Tlustá kožená bunda, pod kterou byla výzbroj, mi dávala aspoň trochu tepla v této lednové noci. Na opasku jsem měl pověšená andělská ostří, která při pohybu do sebe narážela a cinkala o sebe. K tomu jsem měl i hodně dýk a nožů. Nemohl jsem opomenout ani stélu a senzor. Jednoduše řečeno, byl jsem skvěle připravený na hlídku. Tomu mutantskému zmetkovi jsem byl na stopě už minimálně hodinu ale vždycky se mu podařilo nějak zdrhnout. Byl hodně rychlý a dovolil bych si i říct, že nezanechával jakékoliv stopy ve sněhu, jako kdyby ani nechodil. Před tím, když jsem byl jemu opravdu blízko, mi zdrhl po zdi. Řekl bych, že je možná i dost chytrý, na nějakou vytvořenou obludu.

Byl jsem na střeše domu, ze které jsem měl dokonalý výhled na dění na ulici i v temné uličce vedle. Na osvětlené ulici se toho moc nedělo. Občas okolo prošel opilý civil, partička lidí nebo projelo auto. Nebyla ničím zajímavá. Proto jsem si čupl a sledoval temnou uličku vedle. Věděl jsem, že tam někde ve stínech se schovává to monstrum. Že čeká na to až někdo půjde tou uličkou a bude ho moct roztrhat. Co tu potvoru pronásleduji stačila za sebou nechat už jednoho mrtvého civila. Nemohl jsem dopustit, aby se stalo něco někomu dalšímu.
Všiml jsem si, že se něco dole pohnulo. Okamžitě jsem seskočil dolů a tasil jsem své andělské ostří.
"Amriel," pojmenoval jsem ostří jménem anděla. Jasné světlo ozářilo celou uličku a já konečně viděl mutanta v celé jeho kráse.
Nepodobal se ničemu, co jsem zatím kdy viděl. Cítil jsem zvláštní vůni, spíš smrad. Smrdělo to po spálené rohovině, nehtech a síře. Ale zároveň šel cítit nějaký mrtvolný zápach. Nic příjmného.
Hned jak mě to uvidělo ucítil jsem ten zápach ještě silněji. A před očima jsem uviděl nažloutlou mlhu. Okamžitě jsem se začala dusit a pokoušel jsem se vdechnout aspoň trošku čistého vzduchu. Ježe se mi podařilo nadýchat jen mutantových výparů. Začal jsem být skoro jako omámený. Nebyl jsem schopný stát rovně. Viděl jsem mlhavě a rozmazaně. Snažil jsem se trochu zorientovat v prostoru, ale moc mi to nešlo. Snažil jsme se řídit aspoň po sluchu. Syčení démona mi je lehce napomáhalo, kde by mohl být. Jenže on byl na místě, asi čekal až odpadnu a on mě bude moct roztrhat na kusy. To bych se nenechal.
Chytil jsem ostří o něco pevněji. Zvedl jsem ho a sekl. Nic. Bylo mi jasné, že jsem udeřil mimo, tak jsem sekl znova a znova. Vlastně jsem nekoordinovaně máchal ostřím. Dokud jsem teda neucítil, že se ostří dotklo něčeho pevného a kožovitého. Následně jsem uslyšel agresivní zasyčení. Cítil jsem se blaze, trefil jsem ho! Trhl jsem ostřím a uslyšel jsem i přelomení něčeho. Kost? V tu chvíli mi to bylo jedno. Znova jsem ucítil ten zápach a tentokrát jsem omdlel.
Probudil jsem se až o pár hodin později. Už svítalo. Ostří leželo v kaluži žluto-černé krve a nedaleko od něj byl kus něčeho. Vypadalo to jako mutantův ocas. Jenže zbytek těla nebyl nikde, přežil to a utekl. Postavil jsem se a vzal jsem igelitový sáček a kus tkáně jsem do něj vzal a zabalil. Schoval jsem to k sobě. Možná mi mutant utekl ale mám kus jeho ocasu. Možná díky tomu něco zjistíme.

Caleb Hawkstone
5. leden
Institut se mi zdá každým dnem prázdnější od chvíle, co mezi nás královna Zimního dvoru pronikla. Ačkoli jsem si to dlouhou dobu nechtěl přiznat, je tomu tak a velmi těžko s tím mohu pohnout, když je mezi Idrisem a Institutem bariéra. Zprávy se k nám dostávají pozdě a kdoví, jak mohou být přibarvené pomocí vílí magie nebo nedůvěryhodných a neověřených lidí. Předpokládám, že podobně to bude i na druhé straně.
,,Calebe," slyším své jméno vyslovit tónem, který pozbyl své typické něžnosti, ,,tohle dál nejde. Zahubí nás to všechny," přísně na mě apeluje hlas ženy, jež jsem ještě před rokem držel v náruči. Mlčím a tvářím se, že bych snad zvažoval nějaké možnosti. Bohužel nemohu dostat z hlavy ten zvláštní pocit z téhle situace. Možná vyhrocené? Jednáme tu jako dva lovci, kterým někdo vymazal paměť.
Anebo jsme se o to zvládli postarat sami.
,,Myslíš, že to nevím?" obracím se zády a kráčím k oknu. Nemůžu pořádně přemýšlet, když ji mám na očích.
,,Vím, že víš. Ale nic se tady neděje. Lovci se bojí chodit na hlídky, je tu hromada mrtvých a Spolek to nezajímá!" zvyšuje mírně hlas v afektu a já se ani nemusím obracet, abych viděl, jak se na mě přísně mračí. Cítím ten pohled na sobě. Už to není ta neznalá holka, co sotva uzvedla ostří. Kybicuje mě tu dospělá žena, jeden z nejschopnějších lovců a já si na tu změnu nemohu zvyknout.
Za zlé ji to mít nemohu, je to naše poslání.
,,Spolek dělá, co může, Grace," zaříkám se věcem, kterým sám nevěřím, a přiměji se na ní obrátit, ,,co bych měl podle tebe dělat? Revoluci Spolku?" jakmile toto bez většího rozmyšlení nadhodím, hned bych vše vzal zpátky. Narážet na Kruh v přítomnosti dcery jeho tehdejších členů je zahrávání s ohněm. Doslova. Většinou nás dva podobné situace dostanou do sporu a já musím zachovat klid a ustoupit. Tentokrát mě překvapuje sama, když chladně pokračuje bez nakousnutí hádky.
,,Zbav se lovců, kteří se bojí. Nech si přidělit jen ty schopné, zbytek nech odejít do Idris. Nejsou tady nic platní. Hledej spojence mezi vůdci klanů a smeček i jen kvůli informacím. A pak se pusť do zavírání portálů. Vyšli vyjednávat lovce do Idris," naléhá s napjatým pohledem, který rázem přitvrdí, ,,vyšli tam mě."
Musím uznat, že mě její břitká schopnost uvažování překvapila, až na tu poslední věc. Musím se uchechtnout.
,,Nebuď pitomá, s tebou by tam nikdo nejednal."
,,A to jako proč?" skoro si odfrkne a já se ji ptám tázavým pohledem. Přesto mlčí a tak jsem nucen to říct přímo.
,,Nebudou jednat s dcerou zrádců, která ještě dva roky zpátky dělala servírku," pohlédnu na ní a vidím potlačované emoce, ,,Grace, nechci tě vytočit. Tohle je prostě holý fakt." Pokouším se o jakousi nápravu, ale Grace mi místo toho ukáže svá záda a pochoduje si mlčky po knihovně, načež já pokračuji: ,,S tím prvním souhlasím, čekali jsme dlouho a musíme přijmout radikální změny mezi lovci, ale v Idrisu nejsi vítan-"
,,Pomluvy a nenávist mi nevadí, to ty víš. Aspoň bych jim mohla ukázat, kdo skutečně jsem."
,,Grace, tohle nebude předmětem vyjednávání o povolení nových akcí."
,,Nebude? Tak proč by se zajímali o lovce, který o to požádá?" vyhrkne na mě a já sedám za stůl a rezignovaně si promnu kořen nosu, ,,to si trochu protiřečíš," pokračuje a já se bráním pocitu, že jsem jako správce Institutu selhal.
,,Nevíš, jaké to tam je. Při vší úctě k tobě," pozastavuji se a spínám ruce nad stolem, ,,nevyrostla jsi v tom." znovu ji opakuji a místnost najednou opanuje trýznivé ticho. Konečně si oba uvědomujeme, že se stále motáme kolem věci, která nejde nijak ošálit.
,,Co tedy hodláš udělat," pokládá mi tu zásadní otázku téměř v pozici mého soudce a sebevědomě se narovná. Vidím v ní potenciál, je ambiciózní a nenechá se zastrašit, jenže v Idrisu by ji nikdo neposlouchal, ačkoli, ano, zasloužila by si příležitost projevit své schopnosti.
,,Pojedu za Sebastianem," procedím skrz zuby, ,,to on má na starosti informace od Spolku. Půjdu rovnou po zdroji."
,,Odjedeš do Idris?" překvapeně se mě ptá a já u ní dnes poprvé slyším vlídnější tón. Kývám ji hlavou a při pohledu na ní mě napadá myšlenka, za kterou by mě Spolek nejspíš profackoval. Bráním se jí v dlouhém tichu a Grace mlčky žádá odpovědi. Skrývá tohle riziko? Určitě ano. Sice o ní nepochybuji ohledně oddanosti k nefilim, ale spíše mám starost ji naložit příliš. Což mi připomíná, že do toho pletu osobní věci, které jsou už dávno pryč. Tohle mě jako správce ani jako lovce nesmí ovlivňovat. A ona je tady ze všech nejodhodlanější situaci změnit.
,,Potřebuji zástupce, co se postará o přesun lovců a rozpisy hlídek," zahledím se na ní, čímž ji nepřímo vyzývám. Možná je to jiskra, co jsem právě viděl se blýsknout v jejím oku, nebo odhodlaný postoj hodný zkušeného lovce. Čekám lavinu otázek typu proč, nebo jak a kdy. A možná proto mě její odpověď přesvědčí víc.
,,Já jsem připravená."

Pokud mají nástěnky více jak 900 slov, zasílejte je prosím rovnou na mail RPG-Shadowhunters@seznam.cz
Děkujeme :)