Noora Felixovna Nabokov

Charakter:

Noora je poměrně zvláštní zvířátko.. Není nijak zvlášť extrovertní, nevyhledává nutně pozornost, radši bude sama, než aby musela snášet ty trapné malé rozhovory mezi cizinci. Taky se může stát, že vám třeba vůbec neodpoví, pokud jí to nebude připadat důležité. Často se chová dost odtažitě, ale je to spíš jenom takový její malý vstupní testík. Nesmíte se tím nechat tak úplně rozházet, pokud zpanikaříte, začnete blekotat a chovat se trapně, nejspíš to u té odtažitosti zůstane. V druhém, tom lepším případě, se nenecháte rozhodit a to se rozpovídá už i ona. Jak už bylo řečeno, je to zvláštní zvířátko, jejíž činy často postrádají logiku. Nebo lépe řečeno, vymykají se logice ostatních lidí. Přijít do práce o hodinu dřív než musí, místo toho aby domů šla cestou, která jí trvá 30 minut se vydá cestou, která jí bude trvat i hodinu a půl, koupit si jenom polovinu nákupu, odnést ji domů, uklidit a až teprve potom zajít pro ten zbytek.. Je zbytečné se ptát na důvod, ona vám ho stejně nepoví, ona to totiž prostě neví. Často se spoléhá na svůj instinkt. Prostě dělá to, co jí v ten moment přijde správné.
A ačkoliv by se tohle v jejím povolání mohlo zdát jako nevýhoda, je to právě naopak. Děti ji mají moc rádi. Je to ta vtipná, zvláštní učitelka, co jim moc nedává písemky, občas lehce porušuje školní řád a jednou za čas je vezme během výuky ven, ať už kvůli kresbě venku, zmrzlině, nebo koulování se. Díky bohu dostala místo v jedné ze škol, která je lehce alternativní. Samozřejmě, pořád je to celkem obyčejná střední, ale mohla skončit i na horších místech.
Ačkoliv jí už brzy 25 let, rozhodně se nechová dospěle a nemá v plánu se někde usazovat a nedej bože zakládat rodinu.

Minulost:

Noora je možná zvláštní, některým se může zdát jako blázen, nebo jenom lehce narušená, ale zato její život je přesný opak. Narodila se někdy kolem půl čtvrté, uprostřed nějakého nudného týdne, někde zhruba na konci obzvláště nudného Září. Její narození nedoprovázely famfáry, nelítali kolem ní andělíčci, nesešla se celá rodina, aby oslavili tenhle úžasný zázrak. Byla tam jenom ona, její matka a sestřička, která se s její matkou anglicky neuměla domluvit, protože Noořina matka uměla jenom rusky. Světe div se, žádné větší trauma to na ni nezanechalo a ona i tak mohla vyrůstat jako tisíce malých holčiček po celém světě, v jednom celkem levném bytě v Brooklynu, se svoji matkou a se svým otcem, Američanem, co byl do té tvrdohlavé a hrdé rusky vášnivě zamilovaný svojí neopětovanou láskou. Bylo by sice roztomilé říct, že když malá Noora byla na svatbě svých rodičů, tak jakmile spatřila svou matku, věděla, že přesně tohle chce taky jednou zažít, vzít si krásného manžela, mít děti, dům s plotem z bílých latěk.. Ale Nooře byl tehdy asi půlrok, takže si z toho opravdu nic nepamatuje.
Není to tak tragické jak to takhle asi možná zní.. Její matka byla sice trošku lhostejná, ale nikdy ji nezanedbávala. Její otec, Felix, sice pořád pracoval, ale vždycky měli co do pusy, ať už to bylo normální jídlo, nebo Felixovy pověstné nanuky, které prý takovým malým holčičkám jako ona dodají všechny živiny co potřebuje! Noora chodila do školy, nejprve nižší stupeň, střední.. Rozhodně se neučila na výbornou, ale mezi úplné lemply taky nepatřila. Všichni byli překvapení, když se vyslovila s tím, že by ráda učila, ale nikdo nijak zvlášť neprotestoval. A jelikož se Noora opravdu snažila, získala stipendium. Nakonec se ukázalo, že když opravdu chce, tak dokáže poměrně excelovat. Do toho její výtvarné nadání.. Brzy už vylezla s diplomem a najít práci nebylo zas až tak těžké. Našla si byt, aby to měla blíž práci, začala chodit do práce a dokonce začala chodit mezi lidi, což předtím zrovna dvakrát nepraktikovala.