Upír

Jsou oběťmi démonské infekce, která je přeměňuje na tvory živící se krví a jejím sáním. 
Na rozdíl od jiných podsvěťanů jsou považováni za ,,nemrtvé". Čili jejich těla nefungují stejně jako těla jiných. Jejich lidská duše pobývá v oživené mrtvole, která však díky démonské nemoci zůstává nedotčena. Upíři nemohou mít děti a nové upíry lze stvořit kousnutím a pohřbením.

Výcvik neopeřených:
Dělí se na 3 fáze, které střídavě se zkušenostmi (Úrovní) stoupají dle progrese vašeho tréninku, učení a aktivity. Po ukončení výcviku, který vede starší upír, se stáváte svobodnějšími a už byste měli trochu umět ovládat žízeň. Pokud vás žádný upír nezaučí, pravděpodobně budete vysávat a zabíjet každého, kdo se vám dostane pod ruku, když vás přepadne žízeň.

Úroveň:
Dělí se na 10 úrovní, přičemž hlavně značí, jak umíte ovládat žízeň, používat Encante a jakou máte sílu. Rozhoduje při soubojích. Dle nich vládne i určitá hierarchie v klanu.
Úrovně se odvíjí od tělesných proporcí, věku, minulosti, přeměně, charakteru a ovládání. 
Stupně výcviku a úrovně určuje administrátor dle posouzení registrace.
Následující tabulka je proto hrubým odhadem.

1. Slabí, neschopní
2. Neopeření, slabí
3. cca - 1 - 50 let
4. cca - 10 - 100 let
5. cca - 50 - 150 let
6. cca - 100 - 250 let
7. cca - 200 - 350 let
8. cca - 300 - 450 let
9. cca 400 - 550 let
10. Původní 

Vznik a historie upírů

Vampirismus je druhá nejrozšířenější nemoc vyvolána démonskýma infekcema u lidí. Upíři mají dlouhý a ověřitelný rodokmen a na rozdíl od jiných druhů (lykantropů) je známo, jak první upíři vznikli a kde to bylo. Jejich matkou je veledémonka Hekaté, která byla přivolána na veřejný obřad/krvavou oběť, která se uskutečnila ve Valašsku (dnešní Rumunsko.)
V roce 1444 dal Vlad III. napíchnout hlavy vojenských zajatců na znak oběti, Hekaté Vlada a jeho dvořany proměnila v prvních upíry. Vampirismus se začal rozšiřovat až později, kdy Vlad III. začal podnikat různé výpravy do sousední Transylvánie. Ta se stala epicentrem upírské nemoci a byl zde i oficiálně uznán první upírský klan (Ve městě Kluž). Začátky byly velmi těžké jak pro upíry, tak i lovce stínů, mezi nimiž v 15. století zuřila válka. Upíři často unášeli své oběti z postelí a nechávali je na ulici. Lovci stínů chycené upíry svázali řetězy a nechali je na náměstích napospas slunečním paprskům. Lovci stínů se zkušenostmi se začali shromažďovat, aby mohli zabíjet upíry, ale noví upíři se zjevovali stejně rychle jako je lovci stíhali zabíjet . Upírská epidemie se brzy rozšířila po celé Evropě a všude vládl chaos, protože nikdo, ani samotný upíři či Nefilim, nevěděli o této nemoci a její šíření dost. Tato válka se nakonec skončila a vše se víceméně uklidnilo. Lovci stínů a upírské klany začali podepisovat dohody o klidu na různých územích. Klužský institut má stále dohled nad aktivitou upírů a dokonce mají muzeum Muzoeul de Vampire, kde magicky oživené voskové figuríny připomínají krvavou válku. Expozice svazování upírů na náměstí a jejich následnému ponechání napospas slunci byla však v roce 1902 zakázána.

Vzhled, schopnosti a jiné

Upíři vypadají téměř stejně jako lidé, ale je všeobecně známé, že jsou hubení a bledí, jako kdyby byli nemocní, či oslabení podvýživou. Jejich typickým znakem jsou tesáky, které vysouvají při touze po krvi. Mají velmi jasně červenou krev - jasnější, než je lidská. A také má po pozření léčivé účinky. Upíři se cítí lépe ve tmě, jelikož se jejich zrak tmě velmi rychle přizpůsobí. Dokonce se říká, že upíři při pláči pláčou krev. Mají nadlidskou sílu, ladnost a rychlost. A také se velmi rychle zotavují z běžných zranění.
Budí dojem, jako kdyby byli již jednou nohou v Pekle, a tak úplně nepatří do našeho světa.
Kvůli tomuto se předpokládá, že to je důvod, proč nemají odraz v zrcadle a nezanechávají za sebou otisky prstů. Je těžké je vystopovat běžnou stopovací magií démonského či nefilského původu. Velmi důležitou věcí pro upíra je hlína z jeho hrobu, kde byl pohřben. Může díky ní zjistit, zda byl jeho hrob narušen, nebo zda někdo na něm stojí. Upíři tuto schopnost využívají k posílání odkazů na velmi velkou vzdálenost. Například rozbití nádoby s hlínou z upírova hrobu ho může na něco upozornit, či přivolat. Zřejmě nejnebezpečnější schopnost upírů je Encanto - fascinace.
Upíři dokáží prostřednictvím dlouhého očního kontaktu přesvědčit lidi či dokonce i lovce stínů téměř k čemkoliv a přimět je téměř k jakémukoli činu. Tato schopnost se musí upevňovat a rozvíjet, proto ji ovládají jen mocnější a starší upíři, kteří ji i rádi využívají. Starší upíři mají schopnost se dokonce měnit na netopýra, potkana, či kouř.

Slabiny

Upíři jsou nesmírně citliví na oheň. Přestože jsou silnější než jiné rasy, jejich tělo je slabší a méně odolné vůči plamenům. Je velmi pravděpodobné, že pokud jsou vystaveni působení ohně, shoří jako papír. Silné umělé světlo u nich vyvolává nepříjemný pocit, ale neublíží jim. Stejně i čarodějné světlo, které má andělský původ jim způsobuje popáleniny. Smrt kolíkem z dubu je velmi účinná, stejně jako ostatní dřevo jim může ublížit. Negativní účinky má i stříbro. Nezabije je jako slunce, ale vyvolává bolest. Svěcená voda a jiné posvěcené předměty jim škodí (andělské meče, ..) a při kontaktu s nimi se popálí či dokonce vzplanou. Posvátné symboly mohou upírovi ublížit nebo ho zahnat, pokud mají pro něj nějaký význam. Upír, který před smrtí vyznával křesťanství, může být zastrašen křížem. Dokonce takový upír nemusí být schopen vyslovit Boží jméno nebo jiná jména svatých. Čím je však upír starší, tak o toto omezení přichází a posvěcené předměty na něj nijak nepůsobí. Je schopen vyslovit svatá jména, včetně Božího. Avšak pokud před smrtí upír uctíval jiné náboženství, vztahují se na něj jiné věci, nebo pokud byl před smrtí nevěřící, tak na něj nic z toho neplatí. V dnešní době vládne náboženský pluralismus, čili se na tuto slabinu nelze spoléhat.

Pití krve a kousnutí

Upírům se při touze po krvi vysouvají tesáky, kterými oběti zakousnou do povrchové žíly a začnou jí sát krev. Při pití krve je zaplaví příval energie a životodárné síly. Zkušení upíři dokáží tomuto přívalu odolat a přestat se krmit, aby jejich oběť zůstala naživu a vzpamatovala se. Noví upíři to však tak dobře ovládat neumí a svou oběť sají dokud nezemře. Pro oběť je to však příjemné. Jed ve slinách otupí bolest, uvolňuje svaly a způsobuje euforii. Dokonce účinkuje i na silné lovce stínů - ti zůstanou při vědomí sice déle, ale i tak je stále ohrožen.
Překvapující je, že pití krve je pro oběť vlastně zdravé. Upíří sliny mají totiž i léčebný účinek a oběti se zvyšuje počet červených krvinek, čili člověk je silnější, zdravější a žije déle. Je to sice jen malý účinek, ale vynahrazuje tak ztrátu krve. Příliš velká ztráta krve však může u každého vyvolat šok. Opravdové nebezpečí představuje pití upírské krve. Malé množství krve může oběť vyléčit a velké množství způsobí smrt a následně znovuzrození. I kapka krve u oběti způsobí, že vyhledává upíra a klidně se stane zotročenou, která bude prosit o proměnění. Toto nutkání se přirozeně po několika hodinách či dnech ztratí samo. Tělo se může zbavit upírské i krve zvracením. Oběť bude muset pít svěcenou vodu, což u něj vyvolá nevolnost a zvracení. Bude mít horečku vyvolanou krví. Teprve když oběť nebude mít nutkání na zvracení při požití svěcené vody, tak se tělo upírské krve zbavilo.

Při střetu s upírem

Nenavazuj přímý oční kontakt. Neodhaluj krk nebo vnitřní stranu zápěstí a nepij z ničeho, co ti dal upír, i kdyby tvrdil, že je to bezpečné. Urážky neberou na lehkou váhu a je pro ně důležité, aby se k nim ostatní chovali uctivě.

Upíři a zákony / Upírská politika

Pitím lidské krve upír neporušuje žádný zákon, neboť je to pro oběť zdravé, ale musí zůstat naživu. Riziko náhodného zabití a nepříjemný pocit ze sání krve některé upíry přivedl k alternativnímu způsobu vyživy a někteří se dokonce úplně vzdali pití krve ze živých lidí. Upřednostňují předem odebranou lidskou krev, či krev zvířat. Podle dohody mají zakázanou vraždu. Nicméně, jako jediní Podsvěťané mají dovolenou vraždu pro potravu, ale pouze v případě, že na ní záleží jejich vlastní přežití. Upíři cítí určité spříznění mezi sebou, a tak si i přesto, že nepatří ke stejnému klanu neubližují. Ti upíři, kteří vztáhnou ruku na jiného upíra, jsou obvykle komunitou odsouzeni k smrti. Nicméně někdy nastávají klanové války. Lovci stínů se do vnitřních záležitosti upírů moc nestarají, to pouze v případě, kdy fungují jako prostředníci, aby nevypukla opravdová válka. V případě klanových válek se často mění vůdci klanu a to velmi jednoduše stejně jako u vlkodlaků. Ten, kdo zabije vůdce, se sám stává vůdcem. Upírem velmi záleží na cti a etiketě a skládají různé sliby a přísahy, které následně berou velmi vážně. Obvykle je píší a podepisují krví a krevní přísaha se nedá odvolat. Upír je vázaným jejím obsahem a nemůže ji nic zlomit, pokud není zrušena silnějším rituálem. Při takové dohodě se nemusíš bát, že by ji upír porušil. Pokud ti však něco slíbí a není ochoten to potvrdit krví přísahou, mělo by to vzbudit podezření.

Zotročenci

Vlastní je hlavně mocní a staří upíři, kteří se rozhodli, že se nechtějí živit náhodnou krví a chtějí mít stálou zásobu. Pijí krev vybrané oběti a dávají jí trochu své krve, což oběť přinutí být poslušnou, klidnou a nakonec svého pána až zbožňují. Zotročenec přestává přijímat normální potravu a funguje na směsi zvířecí a upírské krve. Není z něj upír, ale jeho pán ho udržuje v pozastaveném stavu. Jeho stárnutí se rapidně zpomalí, ale nakonec zemře. Pokud je zotročenec přeměněn, už neposlouchá svého pána, ale je rovnocenný upír. Protože upíři uctívají mládí a krásu, tak i jejich zotročenci mají tyto vlastnosti. Často jsou při rituálech oslovován jako temní. (Upíři zbožňují formální rituály.) Pro upíry nejsou zotročenci lidé, a tak podle nich nemají lidská či doslova žádná práva. Jde o dobrovolné otroctví. Zotročenec například přichází o své lidské jméno a podobně. Sám by se už nikdy neměl nikomu představit, vždy ho představuje jeho pán - pokud mu vůbec dá jméno. Po dohodě z 1962 je vytváření zotročenců zcela zakázáno, ale upíři, kteří měli zotročence před Dohodou, si je mohli ponechat a jejich přenášení na jiné upíry není zakázané.
Proto je těžké upírů obviniť z jejich vytváření. Jednoduše se vymluví, že byl na něj zotročenec převeden a pochází z dob před Dohodou. Protože jejich identitu a celý život ovládají upíři, je těžké dokázat opak. Díky nim se však dají mocní upíři snadno vystopovat.

Neopeření a přeměna v upíra

Nový upír nevzniká hned po požití velkého množství upírské krve. Takový člověk, zvaný neopeřený, musí zemřít, být pohřben a po znovuzrození vlastními silami vylézt z hrobu.
Když neopeřený vstává z hrobu, čerpá energii, sílu a teplo ze živých bytostí kolem.
V okolí tak vzniká studené pole. Když vstane, je vždy udivený a bažící po krvi, a proto se neopeření řadí mezi nejnebezpečnější upíry. Upírský klan často naschvál vytvoří takové upíry.
Tato proměna je klidná, jelikož klan čeká u hrobu, aby neopeřenému mohl pomoci. Toto je však velmi vzácná záležitost a většina upírů vzniká náhodně.
Po obyčejném civilním pohřbu vstane spíše na místě, kde se vyskytují lidé a zoufale touží po krvi a nepoznává sebe sám. Dochází tak k upírským útokům na civily a končí povětšinou smrtí. Takového neopeřeného je třeba zadržet a dát ho místnímu klanu, nebo Preatorom (viz kapitola o vlkodlacích.) Obě organizace jsou vybaveny tak, aby se uměli postarat o jeho potřeby.

Výjimky

Někdy se stává, že někteří upíři se dokáží pohybovat po slunci, aniž by je to zabilo. Tato výjimka je však velmi ojedinělá, od rozšíření vampirismu se něco takového stalo jen několik krát a nikdo neví přesný důvod, proč některým upírům bylo něco takového umožněno.

Registrace